Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kozí pohádka

Mám povídat pohádku? Povím, jako po drátku.

Jak si vlk na kozu hrál, jak se pak sám kozy bál, jak se vlku všichni smáli, v rybníku ho vykoupali, ten ti ale vypadal.

A teď pěkně po pořádku, to musíme na zahrádku, tam je kozí domeček, vrátka, na nich zámeček. Máma koza právě vstala, klobouk šňůrkou přivázala a že půjde pro zelí.

Svým kůzlátkům přikázala: kozlátka, má děťátka, dejte pozor na vrátka, buďte hodná, mek, mek, mek, zavřu vrátka na zámek. Zlý vlk ať si stojí venku, já se vrátím zachvilenku.

Máma koza šla a šla a takhle si zpívala: lalala, mek, mek, mek, já mám sedm kůzlátek. První bílé, druhé černé, třetí pěkně dvoubarevné, čtvrté celé střapaté, páté strakamakaté, šesté to je kozlíček, sedmé mámin mazlíček.

Tak a teď zas o vlkovi, kdo se moc ptá, moc se doví. Bradu bílou od smetany, mašlemi byl omotaný, šišky místo kozích rohů, punčochy na jednu nohu. Málem si i mečet zvyk a šlapal si na jazyk: to jsem já, bradička bílá, otevřte kůzlátka milá, nesu sladké zelíčko, tak otevřte maličko.

A kozlátka otevřela? Jak to s nimi dopadlo? První chtělo, druhé ne...jéje to ti byla mela. Nakonec se pohádala a do toho kde se vzala, máma koza zadupala!

A co vlk? Ten utíkal, kdo ho viděl, hned se smál. Smáli se mu ježci, lišky, veverky i malé myšky a jak běžel, zakop, spad, plác... a rovnou do rybníka. Smála se mu i ta štika. To vám bylo divadlo.

A jak to dál dopadlo s veselými kůzlátky? Halí, belí, snědla zelí, ještě zbylo na neděli.

A je konec pohádky.

 

Náhledy fotografií ze složky Kozí pohádka

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA